Trable s primusy, 4. kapitola

18. února 2015 v 23:16 | Shirley |  Kapitolovky
Snape se na Malfoye zlověstně usmál.

Malfoy byl starší než Severus, dokončil školu už minulý rok. A teď tu byl, zpátky, aby mluvil se Snapem... pokud se to dá považovat za povídání. V tomhle případě šlo spíš o určitou radu.
Snape přemítal nad tím, jak vyjádřit jeho návrh. Mohlo to být jednoduché a nudné nebo přímé, do jisté míry mazané s mnoha mezerami na zlepšení.
Nakonec si vybral svůj mazaný nápad.
"Víš, že pán jde po Potterovi a jeho rodině už roky?" zeptal se.
"Jo.. co to má společného s tím, že jsi mě sem zavolal?" Zeptal se jeho kolega smrtijed.
Dobře, Snape nebyl zrovna smrtijed, spíš něco jako "praktikant"
" Je to celé kvůli tomu. Pozorně mě poslouchej. Znáš tu couru Evansovou? Myslel jsem, že bychom ji mohli použít jako návnadu k tomu, abychom dostali ty tzv. Poberty a z nich na Potterovi. Po našem malém vtipu nebudou mít ponětí, co je to záškodničení." Pokračoval, aby Malfoyovi vylíčil svůj nápad.
Malfoy hodil na Snapea další ze svích neuvěřitelně nebezpečných a zlověstných úsměvů a prohlásil:
"To prostě musí fungovat... vítej na palubě."
…..........
Zatímco Lily byla příliš zaneprázdněna plánováním nadcházejícího vánočního plesu, Tamy s Beth smutnily nad tím, že na ně nemá jejich kamarádka čas. Alice s Madison dostaly nápad.

"Čau holky." Zvolala Madison.
" Říkaly jsme si, že bychom měly něco podniknout."
"Co takhle pyžamová párty dnes večer"
"Vidím, že chlapci mají na práci něco jiného..." dodala Alice.
Lily se rozzářila. "Jasně!" vyhrkla a široce se usmála.
Dívky se v mžiku zvedly a utíkaly do svého pokoje, kde si povídali o svých "holčičích věcech".
Samozřejmě, že žádná z nich neměla ponětí, co se stane o trochu později.
…...........
Další den začal tím, že Lily dostala dopis od svého tatínka. Psal, že její maminka je velmi nemocná, ale že se uzdraví a ona, že si nemusí dělat žádné starosti. Lily si nemohla pomoct, musela si dělat starosti a o to víc, když si přečetla další dopis od Petunie. Psala jí, že to byla ona "zrůda", která způsobila, že je její maminka nemocná.
Lily si povzdechla a položila si hlavu do dlaní. Petunie byla někdy tak nepříjemná. Doufala, že se její matka brzy uzdraví.
…...............
Stav její matky se stále nelepšil. Doktoři neměli tušení, co je to za záhadnou nemoc. Ale uvědomili si, že zdravotní stav se rozhodně nelepší. Lily několikrát žádala o to, aby se mohla za svou matkou jít podívat, ale nemocnice rezolutně odmítla návštěvu právě sedmnáctileté dívce. Nemoc by se mohla rozšířit a nakazit i jí.

Lily to viděla jinak. Věděla, že nemoc nemůže být léčena, protože pocházela z kouzelnickéko světa. Nevěděla jak to ví, ale věděla a její matka se stále nelepšila. Umírala na tuhle záhadnou nemoc a Lily ji ani nemohla říci, jak moc ji miluje.
Petunie si toho byla vědoma.
"Ty malá.. čarodějnice," zamumlala jeden den.
"Co jsi to mámě udělala?"
Lily zbledla. Věděla, že ji Petunie hodně nenáviděla.. ale na tolik, aby ji obvinila z pokusu zabít vlastní matku?
"Já jsem nic neudělala" odpověděla pevně.
"Nikdy bych neudělala nic, co by ji mohlo ohrozit."
Petunie se zvrchu podívala na svou sestru.
"Jestli zemře ty "čarodějná zrůdo", je to tvoje vina a už nebudeš má sestra!"
Od té doby, se Lily snažila všemi silami léčit svojí matku, zanedbávajíc všechny přípravy vánočního plesu, ale bezvýsledně.

Laura Evansová zemřela dne 1. prosince 1976. Lily byla rozrušená, ale o to více, když ji přišel dopis od Petunie.
A pak, o den později nastala katastrofa. A to ve formě Voldemorta, který zabil jejího otce.
Lily si přečetla dopis od ministerstva několikrát, než pochopila to, co se vlastně stalo. Zůstala sama.
Voldemort se snažil Lily zničit a donutit ministerstvo ke kapitulaci, protože James měl pro Lily slabost a jeho otec byl v té době ministrem kouzel.
Ministerstvo odmítlo a Lilyina matka zaplatila cenu smrti za něco, čemu ani nerozuměla.
Jak teď nenáviděla Potterovi. Neměli ani tolik slušnosti, aby udrželi její matku při životě. Oni nechali naprosto nevinnou ženu zemřít. A pak, její tatínek zemřel rukou toho, kvůli komu zemřela i její matka.
Lily to nemohla přijmout, četla dopis znovu a znovu. O smrti svojí matky neřekla nikomu kromě Beth a Tami. A teď má v hrobě vedle její matky spočinout i její otec. Petunie se na Lily pořádně vyřádila.
Dopis byl zcela stučný.

Takže, ty zrůdo,
Máš to, co jsi vždy chtěla. Máma s tátou jsou mrtví, takže můžeš mít všechnu slávu. Tak hádej, couro? Nikdo tě nemá rád. Nikdo se o tebe nestará. Jsi jenom ošklivá běhna, která je tak zaneprázdněná svým podivným životem, že kazí život ostatním lidem. Takže co, myslíš, že jsi populární? Hádej co zrůdo, NEJSI! Sakra, ty nejsi speciální. A nemáš se mnou nic společného. Můžeš si žít s ostatníma lidma, kteří jsou taky tak debilne dívní jako ty! Jsem teď vdaná, tak se neopovažuj kontaktovat mě nebo mého Vernona. Pro mě už neexistuješ. To je vše, zrůdo.

Petunie Dursleyová.

Lily v hrůze zírala na ten nespočet nadávek a obsah toho dopisu. V jednom skoku opustila snídani a v dalších čtyřech opustila sál. Neměla ponětí, kam utíkala, když opustila hrad a zamířila směrem k Zapovězenému lesu, zatímco ji slzy proudem stékaly po tváři.
…...............
Beth i Tamy očima sledovaly Lily, když odcházela ze sálu.
"Měly bysme jít za ní?" zeptala se Tamy.
Beth jen zavrtěla hlavou.
"Nech ji vychladnout. Je pěkně naštvaná, ať už za to může kdokoliv."
James se podíval na místo, kde před tím seděla Lily. Zavrtěl hlavou a zaměřil se na to, co mu Sirius říkal.
….....
Bylo asi deset hodin večer a Lily se stále nevracela. Beth a Tamy už si dělaly starosti.
"Kde sakra může být? Co se mohlo stát, že zůstala venku čtrnáct hodin v kuse?" řekla Tamy zoufale, Beth se ji snažila uklidnit.
"Bude v pořádku, není z těch, která provádí hlouposti."
Obrátila se, aby našla, kde sedí Sirius s Jamesem. Hráli karty v tichém rohu místnosti. James měl ve tváři nic neříkající výraz a Sirius nevypadal nijak zvlášť šťastně.
"Viděl jste někdo Lil?" zeptala se nervózně Beth.
Sirius zavrtěl hlavou.
"Od snídaně ne. My - Dvanácterák, Náměsíčník, Červíček a já jsme se divili, co se jí stalo."
Tamy zvedla hlavu a podívala se na něj a na Jamese.
"Doufám, že se nestalo nic zlého.... ona si to nezaslouží."
James se otočil na Siriuse s prosebným výrazem ve tváři. Obvykle to byl James, kdo prováděl všechna rozhodnutí, ale byl na to dost rozrušený, proto to pro jednou převzal Sirius.
Sirius pokýval hlavou a otočil se na obw dívky.
"Najdeme ji, nebojte se."
Otočili se a byli v mžiku pryč. Po chvíli se vrátili se zmuchlaným pergamenem v ruce. Beth jim ho vytrhla z ruky.
"Co je to? K čemu je to dobré?"
"Vrať mi to prosím, Beth."
"Proč je to pro vás tak důležité No tak, vždyť se na to podívejte, naprosto zničený pergamen. Na to přece nemůžete psát."
"Jestli jste potřebovali pergamen, mohli jste mi říct, mám nějaké přímo tady."
"Ale..my.."
Sirius se kousl do rtu. Ta dívka, jeho nejlepší kamarádka ho začíná dohánět k šílenství
"Vrať mi to, Beth nebo budeš zítra terčem našich žertíků. Takže co?"
Tohle pravděpodobně nebyl tak dobrý nápad. Beth se rozzářila.
"Musí to být pro vás vážně něco speciálního."
"Odkryj tvoje tajemství!"
Pergamen nic neudělal.
Tamy na to v zájmu hleděla.
"Co to dělá?" zeptala se.
Beth nakonec vybuchla.
"Já Beth Louise Towersová ti přikazuji, aby si mi ukázal tvoje tajemství!"
Na pergamenu se začalo objevovat písmo. Beth se na ně samolibě podívala, myslíc si, že objevila jejich tajemství. Když přečetla, co pergamen obsahoval...

"Pan Náměsíčník by rád řekl Beth Towersové, aby nestrkala nos do cizích věcí, jinak dostane na zadek.
Pan Červíčk souhlasí a říká, že by měla obtěžovat někoho jiného.
Pan Dvanácterák vzkazuje Beth Towersové, že pokud se cítí provinilě, měla by dělat něco produktivnějšího.
Pan Tichošlápek končí tím, že ikdyž je Beth Towersová neskutečně roztomilá, nepodaří se ji uniknout před žádným z jejich vtípků do konce tohoto týdne.!

Beth vzhléédla od pergamenu.
"Klid, Jamesi, Siriusi, klid."
Tamy se zasmála.
"Opravdu si myslíš, že je roztomilá?"
"Ehm... je to moje nejlepší kamarádka, to se nepočítá, když.."
"Samozřejmě, že počítá," řekla Tamy tvrdohlavě "protože se jí taky líbíš!" postrčila k němu Beth.
"Ehm...ahoj?" plácla nervóně Beth.
"Odpusťte ji, už z toho blábolí."
"Nemyslím si." řekl Sirius s úsměvem.
"Takže, líbím se ti?"
"Já tobě?"
"Ano," připustil Sirius.
"No, předpokládám, že ty se mi taky" všechno co chtěla říct bylo přerušeno Siriovými rty.
James je sledoval, zmatený.
"To bylo jen stěží romantické..."
Tamy se usmála. "Samozřejmě, že bylo.. Ale teď, nemluvili jsme před tím o Lily?"
James vytřeštil oči. Popadl pergamen a zároveň táhl Siria za košili portrétem ven. Sirius jen stačil zakřičet: "Dokončíme to později."
….............................
Oba chlapci otevřeli mapku a snažili se v ní najít Lily. James ji zahlédl u stromu v Zakázaném lese, kam zamířili.
Poté, co byli před hradem se oba proměnili ve zvířata a spěchali dolů za Lily.
Stále tam seděla, vypadala, jako když omdlí. Nohy měla pevně zkřížené pod sebou, dívala se přímo před sebe a v rukou pevně držěla tři kusy papíru. Vzhlédla, když zaslechla pohyb.
"Oh, ahoj" zašeptala a natáhla ruku, aby si Siria pohladila.
Velký černý pes ji očichal ruku a pak jí olízl. Šel a přitulil se vedle Lily. Pohladila ho za ušila a uchechtla se.
"Jsi rozkošný."
Další zvíře, nádherný bílý jelen vypadal magicky, měl krásné mohutné parohy. Elegantně přešel až k Lily a podíval se na ní jeho obrovskýma očima.
"A ty jsi nádherný," řekla mu, když ho hladila mezi jeho parohama.
James se usadil na druhou stranu a opřel si hlavu o její rameno. Sirius ji šťouchl netrpělivě do boku. Jednou rukou ho poplácala a druhou hladila Jamese. Dopisy ležely zapomenuté na jejím klíně.
"Jsem tak ráda, že tu nejsem sama," řekla jim Lily.
"Nemohu tomu uvěřit, myslím, že se opravdu potřebuju někomu svěřit. Musím vám říct, že nenávidím Potterovi."
James sklopil oči. Sirius se ho snažil utěšovat, snažil se, aby mu aspoň trochu zase zvedl náladu.
Lily vůbec nic nezaregistrovala a pokračovala
"Nechci už vidět nikoho z nich, nikdy! Oni jsou zodpovědní za všechno, co se stalo! První maminka onemocněla záhadnou nemocí. Potom mi Petunie vyčetla, že je to moje vina a jestli maminka umře, zřekne se mě. Potom se to s maminkou zhoršovalo, zemřela včera. Byla použita jako návnada, aby ministerstvo kapitulovalo, protože jsem kamarádka Jamese a to je ministrův syn. A ministr nechal maminku zemřít, neudělal nic, aby ji pomohl.
A pak mi Petunie poslala poměrně obsáhlý avšak jasný dopis. Potom to ráno mi ministerstvo poslalo krásný dopis o tom, jak Vy-víte-kdo zabil mého tatínka. Prostě skvělé.
Myslela jsem si, že žádná sprostá slova ani nezná, ale popsala mě tolika nehezkýmy slovy.. Nemám žádného chlapce a nemůžu zůstat ani u Tamy ani u Beth. Tamy je už tak dost chudá a Beth má čtyři sestry a bratry. Nepotřebují dalšího člověka v domě. Jenom nevím, co budu dělat..."
dokončila šeptem.

Opřela se zpět o strom a v tu chvíli omdlela.
James se Siriusem se okamžitě proměnili. James se natáhl, aby si mohl přečist dopisy, naštvaně hledíc na ty od Petunie. Ten druhý ho dost podstatně rozzlobil a on slíbil, že už Lily o té malé potvoře nikdy neuslyší.

Sirius se podíval dolu na Lily. "Vezmeme ji dovnitř?"
James přikývl. Sehnul se a zvedl Lily do náruče bez Siriovi pomoci. Odnesl ji na ošetřovnu, kde ho pokárala Madam Pomfreyová za to, že byl venku po ppůlnoci.

Oba chlapci se vrátili zpět do svých ložnic, ale James se později vydal zpět, aby navštívil Lily. Nemohl si pomoct, musel nad tím pořád přemýšlet.
…...........

Lily se probudila a našla Jamese vedle svojí postele, jak spí v křesle. Tiše se zasmála a pak se rozběhla do koupelny. Když se vrátila, její žaludek hlasitě zaprotestoval hladem.
James měl krásný sen, kde byl on a Lily. Bydleli spolu v jednou domě. Neuvěřitělně s ním flirtovala a řekla mu, jak moc ho miluje. Byl to krásný sen, který věděl, že se nikdy nesplní a chtěl v něm navždy zůstat.
Probudil se, když se Lilyina tvář objevila vedle jeho, samozřejmě trochu rozmazaně. Předchozí noc si sundal brýle. Nakonec zjistil, že si Lily hraje s něčím černým a lesklým - jeho brýle.
"Hej, vrať mi moje brýle!" řekl jí otráveně. Lily se naklonila a nasadila mu je na nos.
"Co tady děláš? A … co tady dělám já?"
James se pousmál a řekl jí, že on a Sirius se byli projít venku a narazili na ní. Zahráli si na gentlemany a odnesli ji zpátlky dovnitř, ale byla tak slabá, že ji donesl na ošetřovnu.
Lily vzpomínala zpět na minulou noc.
"Viděli jste ty dvě zvířata? Jelena a psa?"
James zavrtěl hlavou, ona si nás pamatovala!
"Radši už bych měl jít," řekl jí a vstal k odchodu.
"Před tím než přijde Pomfreyová. Mohla by být na mě trošku naštvaná." Otočil se a odcházel.
Lily si na něco vzpomněla, dva kluci, bavící se vedle ní.
"Počkej,"přikázala. James poslechl.
"Otoč se." James se otočil.
"Vysvětlení."
Poslal ji slabý, nervózní úsměv.
"O čem Lily?"
"Jednu chvíli jsem vedle sebe měla zvířata a ve druhou lidi. Ty hlasy byly určitě tvoje a Siriuse. Jak se vám podařilo se dostat tak rychle ke mně a přitom jste ty zvířata neviděli? Myslím, že lžeš."
"No... nejspíš se ti to zdálo."
"Nebo to spíš nebyli zvířata."
"Nech to být Lily, samozřejmě, že to byli zvířata!"
řekl ji James, strachujíc se.
"Ne, pokud, " řekl Lily a na chvíli se odmlčela.
"Ne, pokud to byli zvěromágové."
James se kousl do rtu a úzkostlivě se snažil vymyslet, co říct.
"Zvěromágové se jmény Sirius Orion Black a James Harry Potter. Tichošlápek a Dvanácterák, že? Pes: Tichošlápek, jelen - Dvanácterák. Nejsem hloupá, Jamesi. Přišla jsem na to už dlouho před tím. A když vy jste... ostatní jsou taky. Červíček - pravděpodobně myš."
"Krysa." zamumlal James.
"A Náměsíčník... " Lily se na chvíli zastavila.
"Ne, on není zvěromág, že? Samozřejmě, že ne. Teď to chápu. Každý měsích, je to ve stejný čas... říká, že jeho matka je nemocná, ale já ji potkala a vypadá naprosto zdravá. Vždy zmizí v noc úplnňku. Ty zmizíš taky, takže to víte. Nikdy není na hodinách a učitelé se neptají, takže to musí vědět taky."
"Kam to vede?"
"Remus, Náměsíčník, on je vlkodlak."
"Chytrá Lily. Jediná osoba, která na to přišla. Co s tím chceš dělat? Řict to?"
Lily vypadala překvapeně.
"Ne, je to můj přítel. Proč bych to měla někomu říkat? Nezáleží na tom, jestli je vlkodlak."
"Chtěl vám to říct, všem třem, ale myslel si, že byste se mu vyhýbaly."
Lily se usmála. "Vždycky jsem doufala, že se dají dohromady. Beth a Sirius."
"Oh, Tamy je dala dohromady minulou noc, prostřednictvím mapy.." rychle zmlknul.
Lily nadzvedla obočí. "Mapou?" zeptala se.
"Vadilo by ti, říct mi, co je to za mapu?"
"Ano, vadilo. Neřeknu ti to. Už teď víš mnoho. Nikomu o téhlo malé konverzaci neříkej, dobře? Jinak budeš litovat." James se otočil k odchodu.
"Dobře, slibuji. A Jamesi?"
Otočil se zpět.
"Omlouvám se za to, že jsem řekla, že nenávidím Potterovi."
Usmál se.
"Žádný problém. To, co táta udělal nebylo správné, ikdyž to bylo pro naši zemi. Doufám, že se všechno urovná a ty u nás budeš na prázdniny."
Lily se na něj upřímně usmála.
"Díky, to by bylo milé."

S posledním úsměvem na Lily, James odešel z ošetřovny. Odešel s rukama v kapse a upřímným úsměvem na tváři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Juliette Juliette | Web | 18. února 2015 v 23:35 | Reagovat

Jó holka vítej zpět mezi spisovateli :) Vážně ses překonala, takhle dlouhý článek dávám obvykle dohromady tak měsíc :D ale ty jsi to vymrskla během chviličky, máš můj obdiv. :) Jinak jsem kapitolku přečetla jedním dechem a musím se přiznat, že mě to vážně vážně bavilo, i když to není úplně můj žánr, byla jsem do toho zažraná. Takže doufám, že se toho psaní budeš nadále držet a obdaruješ nás dalšími skvělými kapitolami a povídkami jako je tato. :)
PS. Pošli potom Múzu za mnou. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama