Začalo to dítětem, 9. kapitola (2/2)

19. ledna 2013 v 20:57 | Shirley |  Kapitolovky
Právě jeli kočárem do Prasinek, ovšem James se chovál stále nepříčetně.
"Myslím to vážně, proč Brumbál najal toho nemocného perverzního chlapa? Sledoval nás! Není to nechutné?"
"Možná bychom se příště měli líbat ve Velké síni, tak nejlépe zjistíme, kdo je perverzní a pak se od nich budeme držet dál."
"To je skvělý nápad!"
"Doufám, že si uvědomuješ, že už znovu nebudeš moct mluvit se Siriusem."
"Proč?"
"Protože on je jedním z těchto lidí."
"Ha ha. Sirius není takový jako Filch."
"Ne, ale brzy bude."
"Pravda."
Lily se zasmála. "Kam půjdeme první?"
"K Třem košťatům. Potřebujeme nějaký máslový ležák."
….........................................................................................
Navštívili všechny obchody ve vesničce. James koupil vše, na co se Lily podívala. Byla už trochu tma, takže teď seděli pod obrovským stromem vedle Chroptící chýše. James si myslel, že by tohle mohlo být místo pro jejich první rande, ale k jeho potěšení se ukázalo být asi až jako šedesátéprvní. Barman od Prasečí hlavy jim přinesl piknikový koš, ve kterém bylo to nejbáječnější jídlo, které kdy Lily jedla. James ji krmil hrozny a Lily si připadala jako egyptská královna. Milovala ten pocit, jak se cítila, když byla s Jamesem.
"Lily, bojíš se létání?" zeptal se ji James.
"Trochu, proč?"
"Protože budeme létat."
"Teď hned?"
"Ano," řekl, když zašel do nejbližsího křoví a vytáhl koště. "Pojď, jdeme,"
"Jamesi..."
"Lily, prosím, věř mi."
"Nenech mě spadnout."
"Nenechám, slibuju."
Lily se na něj usmála a dosedla za něj. Objala ho kolem pasu tak pevně, jak jen to šlo.
"Lils, potřebuju vzduch!" Vtipkoval.
"Stěžuj si a budeš létat sám."
"Dobře, už mlčím," dodal James se smíchem.
Lily se ušklíbla, zdálo se, že ji poslouchá i při nejhloupějších řečích.
"Jsi připravená?"
"Ne."
"Lily..."
"Ne.."
"Chystám se vzlétnout."
"Ne."
S rychlým odstrčením od země stouply do vzduchu. Lily silně zařvala a přitiskla oči tak pevně k sobě, jak jen to šlo. Lilyin křik pomalu slábl, až ho nakonec přebylo hlasité vytí. Lilyiny oči se pomalu otevřely a zašeptala, "chudák Remus."
"Víš o Remusovi?"
"Věděla jsem to od pátého ročníku, jen jsem nikdy nic nikomu neřekla."
"Tvůj názor se nezměnil, že?"
"Ne, Remus je jako můj bratr.
"Nezajímá mě, co se mu stalo, je to pořád Remus."
"Merline, vždycky jsem věděl, že jsi anděl."
Lily se rozesmála a prohlížela si půdu pod sebou.
"Tady nahoře je to nádherné."
"Jo, to je důvod, proč tak miluju létání. Dává mi to čas přemýšlet o každé maličkosti a často to odbourává můj stres."
"Kam letíme?"
"Do lesa."
"Remus?"
"Neberou ho tak daleko do lesa."
"Není to děsívé? A navíc není tam tma?"
"Ano, Lily Evansová má strach z tmy?"
"Lilyiny oči se naplnily smíchem. "Ano, možná mě budeš muset držet za ruku."
"No, co můžu dělat."
Přistáli v krásné trávě a všude kolem se rozprostíraly květiny. Pramenil tam malý potůček, který se ztrácel dáv v lese. James ji vzal za ruku a vedl ji do nedalekého kopce. Na vrcholku byla dela. James se posadil a stáhl Lily k sobě.
"Sledovala jsi někdy hvězdy, Lily?"
"Ne, ty jo?"
"Tohle je poprvé."
"Tak to je to, co děláme!"
"Aho, je to v pořádku?"
"Je to perfektní."
Položili se a na pár minut se oba ztratili ve svých vlastních myšlenkách, než Lily konečně zamumlala.
"Viděl jsi někdy Petra Pana?"
"Ne, kdo to je?
"Nikdy jsi o něm neslyšel? Dobře, je to mudlovská pohádka. Byla moje oblíbená, když jsem byla mladší. Můj otec mi o ní vyprávěl každý večer."
"Pamatuješ si ji?"
"Samozřejmě."
"Mohla by si mi ji vyprávět?"
"Ráda. Jedna milá rodina žila na tiché ulici Londýna. Byli tam tři děti, Wendy, John a malý Michael.
Lily pokračovala ve vyprávění a James ji při tom intenzivně poslouchal. Když Lily skončila, nasedli zpět na koště a vrátili se do školy.
Stoupali nahoru po schodech, až došli do Jamesova pokoje.
Lily šla do koupelny, převléct se do pyžama. Když vyšla ven, James už byl ve své posteli hledíc do jednoho ze svých časopisů. Trochu stydlivě se usmála. Sedla si vedle něj a jen se na něj dívala. Pokračovala v tom několik minut, dokud ji nepřerušil.
"Zíráš na mě."
Zrudla, "Promiň, jen přemýšlím."
"O čem?"
"O nás."
Zdálo se, že upoutala jeho pozornost, naklonil hlavu a snažil se rozluštit její výraz. Nemohl najít to, co hledal a tak se ji zeptal.
"Co, o nás?"
Na chvíli mlčela, přemýšlejíc, jestli mu to má opravdu říct.
Přes menší zaváhání se nakonec rozmluvila.
"Chceš mě, Jamesi?"
"Otevíral pusu jako ryba na suchu. Začal mít vnitřní spor. MYSLÍ JAKO...TO? ŘEKNI NĚCO! CO KDYŽ ŘEKNU NĚCO ŠPATNÉHO? ŘEKNI TU SPRÁVNOU VĚC. CO JE TA SPRÁVNÁ VĚC?
"Ano."
"Dokaž to." Dořekla se zákeřným úsměvem.
Škodolibě se ušklíbl. "S radostí."
Převalis se tak, aby byl nad ní a políbil ji s takovou vášní, s jakou ještě nikdy. Políbila ho nazpět se stejnou vášní, ne-li s větší. Rozdělili se pouze ve chvíli, kdy se potřeba zvduchu stala nutností. James se podíval na Lily, její oči byly zavřené a ona ztěžka dýchala. Zásmál se a přesunul se tak, aby ji mohl líbat na krku. Lily překvapeně vydechla, prudce otevřela oči a své ruce vnořila do Jamesových rozježených vlasů. Políbil ji na každou část pokožky, která mu byla odhalena. Chtěl ji políbit i na mnoho dalších míst, ale nebyl si jistý, jak daleko chce Lily zajít.
Se zavrčením si Lily přitáhla Jamesův obličej, tak, aby ho mohla políbit. Začala přecházet nahoru a dolů po jeho nahé hrudi, protože byl pouze v pyžamových kalhotách. Jeho svaly se napjaly při každém dalším doteku. Lily probudila jeho vášeň, položil ji ruce pevně kolem pasu a pomalu ji vysvlékl tričko, aby mohl políbit její hladké bříško. Se sténáním Lily vykřikla, "Dotkni se mě, Jamesi. Prosím, vem si mě."
Naposledy ji políbil a se slovy "Miluji Tě." z nich strhl poslední oblečení.
…...........................................................................................
Další den ráno byli všichni ve Velké síni, kromě Lily, Jamese a Petera.
"Co si myslíte, že se včera stalo? Minulou noc jsme ji vůbec neviděli." zvolala Ashley.
"Možná, že zůstala s Jamesem." navrhla Sopfie.
"Byla ve vašem pokoji?" zeptala se Ema.
"Nevím, byli jsme na ošetřovně." odpověděl Sirius.
"Nemyslíš si, že.... ne, James by nebyl takový šťastlivec." vykřikl Remus.
"Nikdy nevíš, na co ti dva myslí, spolu jsou nevyspitatelní!"
"Na to se všichni zasmáli a odešli."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mrs. panda mrs. panda | Web | 19. ledna 2013 v 20:58 | Reagovat

pěknýýý (y)

2 Domeenika Domeenika | 20. ledna 2013 v 13:21 | Reagovat

Moje nerviky :D
Krasna kapitolka :P
O tom ako ju James zobral na ten let :D
A ta jej veta, skoro som sa uchlamala :D
Len tak dalej :D Uz sa tesim na dalsiu kapcu :D

3 Shirley Shirley | Web | 20. ledna 2013 v 16:47 | Reagovat

Děkuju moc za komentáře!!! :-)

4 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 20. ledna 2013 v 20:09 | Reagovat

No teda, no teda, no teda!!! Ti dva se nezdaj!
Moc krásná kapitola, jen mi možná přišla trochu uspěchavá... Mohla jsi třeba udělat dvě rozepsanější... Myslím já.
"Nemyslíš si, že.... ne, James by nebyl takový šťastlivec."  Tyjo to jsem nemohla! To skoro zní, jakoby mu to ten Remusek nepřál! Ne, dělám si srandu, jistě e mu to přeje...! Ale stejně to tak zní... :)

5 LilyE LilyE | Web | 20. ledna 2013 v 21:27 | Reagovat

Waw! OMG! TVL! :D Nádhera. Píšeš strašně dobře. :-)
Hodně mě pobavila ta Remusova věta: "Nemyslíš si, že.... ne, James by nebyl takový šťastlivec." z toho jsem fakt nemohla :D
Těším se na pokráčko :D

6 Shirley Shirley | Web | 21. ledna 2013 v 18:08 | Reagovat

Děkuju jsem ráda, že se vám to líbilo!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama