Neštěstí ve štěstí

26. října 2012 v 14:59 |  Jednorázovky
Lily plakala a James nemohl přijít ta to, proč tomu tak bylo. Nikdy ji tak bolestně plakající nevidě, na druhou stranu, James si nebyl jistý, jestli ji vůbec někdy viděl brečet. Z toho co se dozvěděl, z jeho zkušeností, u Lily bylo daleko více pravděpodobné, že bude řvát a ne křičet. Muselo se stát něco strašného, a to ho trápilo. Bylo to děsivé. Vidět plakat dívku svého srdce. Ve skutečnosti toho věděl o ženách velice málo. Zhluboka se nadechl a pokusil se otevřít ústa.
"Evansová!" "Jsi v pořádku?"
Podívala se na ně, jako by se na něj chystala řvát, začala vzlikat ještě více. V tuto chvíli si James nadával, že to nenechal být. Jeho instinkt ho vedl opačným směrem, než seděla ona dívka. Bytostně nesnášel, když dívky plakaly. Ale tohle není obyčejná dívka, toto je Lily Evansová, musel si v duchu připomínat James. A tak přistoupil k ní a opatrně se posadil na studenou kamennou podlahu vedle ní.
"Pokud se něco děje, můžeš mi o tom říct" řekl tiše.
"A já vím, že se něco děje".
"T-to n-ne-není t-tvoje věc" odvětila.
"Jsem primus, starám se o potřeby a starosti studentů ve škole, a ty se stáváš jedním z těchto studentů, slečno Evansová."
"Pláčeš, takže potřebuješ, aby se o tebe někdo postaral a to je moje věc!"
"Jdi někam." řekla, v nejnižší a nejzoufalejší tónině, co ji kdy James slyšel mluvit. Zněla, kdyby byla nejradši, aby James odešel a nechal ji se utápět ve svém zoufalství. James se přirozeně přisunul blíž a objal ji okolo ramen. V jednu chvíli se napjala, před tím, než se opřela do jeho konejšivé náruče, kde pokračovala ve vzlykání.
"Moji rodiče jsou mrtví, Pottere," vyprskla po něm.
"Mrtví, zelřeli při krvavé au-autonehodě."
"Celé měsíce jsem jen čakala, kdy se ve stránkách Denního Věštce objeví jejich jména. Že bude další útok na mudly a oni se zabijí při autonehodě."
"Jak jsem mohla být tak hloupá?"
"Eva-Lily. Je mi to strašně líto." Lily ztuhla.
"Měla jsem tam být, mohla jsem je zachránit"
"Neexistuje nic, co by si mohla udělat".
"Mohla jem jim pomoct. Já-já umim léčivá kouzla. Spousta mudlovských kouzelníků odchází domů! Kdybych nebyla hloupá, tak bych šla s nimi!"
"Magie nemůže překonat smrt. Mohla by si se taky zabít! Není místo, kam patříš víc, než sem", řekl James pevně.
"Možná, ale to nemění nic na zkutečnosti, že jsem tam nebyla s nimi. Já je milovala. Oni byly... má rodina, moji blízcí, teď nemám nikoho".
"Máš mě, ne?" Smutně zavrtěla hlavou, stále mlčící.
"Máš mě. A kluky. Udělají všechno, o co je požádám, slibuju. Stačí říct, cokoliv a"
Pohlédla na něj a on se zastavil uprostřed věty.
"Petunie už prodala dům", pronesla chraplavě.
"Pojď žít se mnou," řekl, Lily se temně zasmála, stírajíc si slzy.
"Nějaké reálné řešení, Pottere," zažertovala a pokusila se o chabý úsměv.
"Cccccccccccccc" zamumlal, třel jí záda v konejšivých kruzích a hladil ji po vlasech.
Její tělo bylo tak měkké a teplé. Pomalu ji uklidňoval, dokud si nebyl jistý, že už nepláče. Nedržel ji dlouho když se náhle odtáhla.
"Polib mě," zašeptala měkce jednoduchý požadavek.
James si nebyl docela jistý, jestli si to nepředstavoval. Nejspíš mu musela jeho nejistotu vidět v očích. Protože ona to zopakovala.
"Polib mě," a tentokrát James přesně viděl slova tvořící její ústa. Jak si přál to udělat. Ale přesto...
"Proč?" chtěl vědět. Jeho mozek na něj křičel, dožadující se odpovědi, proč se zeptal na tuhle otázku, když to chtěl udělat tak dlouho. Ale jeho srdce chtělo vědět, proč?
Proč Lily Evansová chce, aby ji políbil, když mu tři roky opakuje, že by radši políbila obří oliheň?
James poklepal hlavou v náznaku nechápavosti.
"Já- já zase potřebuju cítit, že žiju, Jamesi. Já, cítím se tak prázdná a tak sama. Není tu nic než smrt, umírání, každý je tak mladý, my jsme tak mladí Jamesi. A taky potřebuju cítit lásku, od člověka, kterého miluju".
"Miluješ?"
"Já jsem tak hloupá, že jsem si to uvědomila až v té nejabsurdnější situaci..."
"Je mi to líto", odvětila Lily se znovu slzavýma očima.
"Miluju Tě od prvního okamžiku, co jsem Tě spatřil.
"Tak už mě konečně polib, pronesla Lily s malým náznakem úsměvu."
James už neváhal a nahnul se k Lily, aby tuto chvíli proměnil v něžný polibek.
V tom polibku se něco odehrálo, oba věděli, že bez sebe už nemůžou žít ani na okamžik.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 28. října 2012 v 19:57 | Reagovat

Romantika největší!!! Vážně nádherné!!! Myslím, že ze všech tvých jednorázovek je tahle zatím nejlepší!!! Měla bys zkusit i kapitolovku! A zkus používat vodorovný oddělovač... Bude to vypadat líp!

2 Shirley Shirley | Web | 29. října 2012 v 18:01 | Reagovat

Na kapitolovku si zatím netroufám :-D ... tam bych musela psát hodně podrobnosti .. a já bych z toho určitě udělala až šílenou romantiku :-D

3 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 30. října 2012 v 15:36 | Reagovat

[2]: Já ososbně mám romantiku ráda! Obě moje kapitolovky rozhodně spějí k šílené slaďárně! Ale to je jedno...!
Je ale pravda, že kapitolovka je... Řekla bych tak trošku i povinnost... Slíbíš čtenářům pravidelný přísun kapitola a když se pak zasekneš, nebo nemáš čas, je to děsivý! Člověk má někdy i tak trochu výčitky svědomí...! Takže s kapitolovkama je práce, ale já osobně je mám hodně ráda!!! Baví mě je psát i číst! Moc ráda bycch si od tebe nějakou přečetla!!! :)))

4 Shirley Shirley | Web | 30. října 2012 v 19:59 | Reagovat

Dobře.. tak já se zamyslím :-D ... ale chtělo by to nějaké originální téma :-/ ... samozřejmě, že stále Pobertové, ale aby se dali nějak originálně dohromady :-D :-) myslím, že o víkendu budu mít práci :-D ..

5 Domeenika Domeenika | 5. ledna 2013 v 17:58 | Reagovat

Krásne, tak romanticke :D A zaroven smutne :D

6 Martian Martian | Web | 23. ledna 2017 v 20:14 | Reagovat

Smutně romantické. Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama