Měsíční svit

25. října 2012 v 11:18 | Shirley |  Jednorázovky

Ležela jsem spokojeně v posteli, položená na břiše s hlavou ponořenou v opět nějaké knize. (Jako bych slyšela Mary s tím jejím věčným: Děláš nějakou jinou činnost než je čtení?) Bohužel dneska bych neobvykle musela odpovědět ANO! Jedno střapaté pako se mi stále vkládá do myšlenek a já se nemohu soustředit už ani na tu knížku. Už se mi o něm i zdá! Ano, přesně tak, ale kdo by řekl, že ty sny nejsou noční můry, ale příjemné zpestření noci v něžném objetí, které mě ne jednou přivedlo do rozpaků. A právě toho se obávám..., James si mě už přestal definitivně všímat! A já jsem zoufalá, zřejmě z důvodu mého neustálého odmítání. Zrovna teď bych mu s radostí řekla Ano. Místo toho tady brečím a předstírám, že jsem zabraná do zajímavé četby. Vždyť ani nevím, o čem ta knížka je! Je to k vzteku! Za chvíli mě čeká večerní hlídka okolo celého hradu. A zkuste hádat s kým, ano, vaše domněnky jsou správné. Mám hlídku s Jamesem Potterem, už teď se děsím desítek minut trapného ticha, či napjatých rozhovorů a trapných odpovědí. Jsem zmatená, není to jako naschvál? Někoho šest let nemůžete vystát, urážíte ho, ubližujete mu a odmítáte jeho neustálé pozvání na rande. Je to jako zákon schválnosti, když v okamžik, kdy se do toho člověka konečně zamilujete, dáte mu své srdce, tak ten dotyčný o Vás přestane jevit zájem, a to ještě vaší vinou, jelikož jste ho zranili!
Najednou se prudce rozrazily dveře a dovnitř vpochodovala napůl pobavená a napůl naštvaná Mary. Lily, nemáš být teď náhodou někde jinde? Promluvila Mary s rostoucím úsměvem. Urychleně jsem se podívala na hodiny položené na nočním stolku a upřímně jsem se zděsila. To nám tedy ta hlídka pěkně začíná!
Sebrala jsem svůj svetr přehozený přes pohovku a už jsem si to razila z dívčích ložnic ze schodů do společenské místnosti, kde na mně už netrpělivě čekal James. Vypadal téměř úlevné, když mě viděl, jak scházím ze schodů.
Jakmile jsem sešla dolů, mlčky jsme se vydali zkrz ztichlý hrad. Když už jsem to napjaté ticho nemohla vydržet, rozhodovala jsem se, na jaké téma můžeme zavést rozhovor, nepříjemné ticho nečekaně proťal Jamesův hlas. Hlas, o kterém se mi v posledním čase zdávalo častěji, než bych si přála. Tak co, jak se máš, Evansová? Zeptal se James s úšklebkem ve tváři. Tolik mě to zabolelo. Tolik mi chybělo slyšet z jeho úst LILY. Zřejmě si to zasloužím, po všech těch letech odmítání. Se smutným úsměvem jsem odvětila nervózním a rozechvělým hlasem. Jo, jde to. A co ty, Jamesi? Prohodila jsem se šibalským úsměvem. Bylo velice vtipné sledovat, jak na mě James doslova vykulil oči. Tak James, jo? Tentokrát na mě šibalsky mrknul on.
No, tak si přece přátelé říkají ne? Křestními jmény... Přece jenom, už spolu chodíme sedmým rokem do školy, ne? Překotné blekotání přerušil až Jamesův rozjařený smích. Připadám Ti směšná? Zeptala se ublíženě Lily. Ne, to ne... Jen, že je to tak jednoduché, tohle jsme měli udělat už dávno. Takže přátelé? Otázal se rozzářený James. Jasně, odpověděla teď už uvolněná Lily.
A pusu nedostanu? Lily se lehce začervenala, no potom se s odhodlaným výrazem lehce vyhoupla na špičky a políbila překvapeného Jamese na tvář. James vypadal krapet přepadnutě, když najednou něco začal zuřivě hledat ve svém hábitu. Asi po pěti minutách ustavičného hledání, konečně vyndal něco, co vypadala jako zrcátko. A opravdu, bylo to zrcátko! Zrcátko, ve kterém se po chvíli objevila hlava Siriuse Blacka! Co to? Optala se jemně vyjevená Lily... ze zrcádka se ozýval hlas - Jamesi, už je čas! Kde se couráš?!? James se zděšeně otočil na opodál stojící Lily.. Poslyš Lily, moc se omlouvám, ale musím odejít... To nevadí, jen jdi, opáčila zklamaně Lily. James se jen s lítostí odvracel od primusky pokračující ve večerní hlídce.
Bylo chladno, večer byl klid a venku krásně svítil měsíc v celé své kráse -Úplněk, to bylo něco, co Lily naprosto fascinovalo. Ráda seděla za oknem s knížkou a četla si za šera, které jí nabízel měsíc nebo se procházela venku za měsíčního svitu. Už to bylo tak dlouho, co se byla projít venku. Lily se rozmýšlela, zda jít či nejít ven. Nakonec se rozhodla pro večerní procházku, přece jenom co lepšího než čerstvý vzduch funguje na zmatenou mysl?
Měsíc se krásně odrážel od hladiny jezera a celé okolí se halilo do jemných barev měsíčního svitu. Najednou pozdní klid proťalo hlasité zavytí. Lily se zděšeně podívala za zvukem svého přerušení. Mezi stromy lesa, mohla zahlédnout zvýšený pohyb. VLKODLAK! Sakra, odkud se vzal? Lily si v duchu sarkasticky dodala, že už zřejmě žádné zmatené myšlenky řešit nemusí, neboť už jsou vyřešené příchodem vlkodlaka. Jak se vlkodlak rychle přibližoval, Lily couvala ještě víc k jezeru. Z nenadání se z lesa vyřítil jelen a hned za ním velikánský pes. Lily nestačila kulit oči. Vlkodlak už byl na krok od ní a i kdyby ta bláznivá zvířata doběhla k ní, asi těžko by jí zachránila, dodala Lily ironicky v duchu. Když už vlkodlak otevíral tlamu k osudovému kousnutí, Lily byla rozhodnutá, ZAMILOVALA SE DO JAMESE POTTERA. Merline, proč jsem tak hloupá, proč jsem si to neuvědomila dřív. Primuska se se slzami zalitým obličejem otočila vstříc vlkodlakovi. Už, už se loučila se životem, když z ničeho nic ucítila neznámé chvění. První se nic nedělo, ovšem potom musela zkřivit tvář bolestí, jak se bolest šířila napříč jejím tělem. Nejdříve se cítila zmatená, když se podívala na vlkodlaka, nevypadalo to, že je o něco víc chápavější. Lily se pomalu otočila čelem k jezeru, a to co uviděla ji málem vyrazilo dech! Už tam nestála ta Lily, primuska, dívka s rudými vlasy a smaragdovýma očima. Stála tam krásná, štíhlá a energická laň. Mezi tím, doběhla na mýtinu již zmíněná zvěř. V hlavě mohla slyšet hlasy, hlasy lidí! Co se to ksakru děje?!? Odpovědí jí bylo několika-hlasé LILY? Lily se chtěla rozplakat, co se to děje?
Mezi tím se vlkodlak uklidnil a vypadal jako mírumilovný vlček. Obrovský pes jakoby mrknul na jelena a vydal se s vlkodlakem vstříc hlubokému lesu. Jelen se podíval na laň a začal se k ní přibližovat. Lily, to jsem já James, neublížím Ti. Lily vykulila oči ještě víc. J-Ja-Jamesi? Ano, jsem to já, odpověděl James s mírným přikývnutím. Co se to stalo? Kdo byl ten vlkodlak? Jak to, že jsi j-jelen? A co já? Začala Lily chrlit páté přes deváté. Uklidni se Lily, všechno Ti vysvětlím. Víš něco o zvěromázích? N-no jen něco málo, co to má znamenat? Uvolni se, potřebuješ se uklidnit k tomu, aby si se přeměnila na zpět. Soustřeď se na svou lidskou podobu, dával mi rady James. Pomalu jsem se začala uklidňovat a cítila jsem, jak se moje tělo znovu transformuje. Když jsem otevřela oči, už tam nestál žádný jelen, ani laň, ale James a Lily. James mě vzal za ruku a táhnul mě urychleně k bráně hradu. No, nedá se říci, že bych se bránila, konec konců, ten vlkodlak se mohl kdykoliv vrátit.
Ani jsem nevnímala kudy jdeme, až když jsem se objevili v sedmém patře u gobelínu s troly. James začal přecházet sem a tam. Tam, kde před tím stála pouze stěna se vytvořily dveře! Vstoupili jsme dovnitř a já byla nucena se posadit do jednoho ze dvou křesílek, která byla umístěna poblíž planoucího krbu.
Lily, James opatrně spustil. V hlavě mi začala kolečka zapadat do sebe a všechno mi začlo zapadat do sebe. Remus, zašeptala jsem bez dechu. James se na mě jen s lítostí a strachem v očích podíval. Lily, jsi v pořádku? Jen jsem strnule kývla a poté jsem se hystericky rozplakala. James si sednul ke mě na opěradlo a snažil se mě uklidnit. Lily, je Ti něco? Zeptal se se strachem. Nezmohla jsem se vůbec na nic, jen na další vzlyky. James si mě opatrně vzal do náručí a já jsem nejspíš vyčerpáním po chvíli usnula.
Když jsem se probudila, byla ještě stále relativní tma. Ležela jsem na Jamesovi a nemůžu říci, že bych si stěžovala... Pomalu jsem se otočila a podívala jsem se do oříškových očí mého zachránce. A on začal s vyprávění. Jak to všechno začalo, jak zjistili, že je Remus vlkodlak, jak se stali zvěromágy a v poslední řadě také to, jak to bude Remuse všechno strašně mrzet. Lily, nikdy bych si neodpustil, kdyby se Ti něco stalo. Podíval se na mě s láskou v očích, pohledem, který už jsem tak dlouho neviděla, a o kterém se mi pouze zdálo. Dodala jsem si odvahy a pomalu se nahla směrem k Jamesovi, opatrně jsem se dotkla jeho rtů a něžně jsem ho políbila. První nereagoval, nejspíš jsem ho překvapila, ale poté mi začal polibek něžně oplácet. Když už jsem myslela, že mi dojde dech, James se ode mě odtáhl a koukal se na mě s jiskřičkami v očích. Miluju Tě, vyhrkla jsem dřív, než mohl něco říct. James se ke mě natáhnul a opět lehce políbil, když se odtahoval pronesl tu větu, kterou jsem chtěla už nějakou dobu slyšet: MILUJU TĚ!
Proč-proč si si mě přestal všímat? Pronesla jsem s ublížením. On se jen poťouchle zasmál a sdělil mi, že tohle byl jeho plán!!! Jen, že nečekal, že vyjde tak rychle a za takových okolností. Povídali jsme si až do rána. Ujistil mě, že mě nikdy milovat nepřestal, jen se už nemohl dívat na to mé věčné odmítání. A já jsem mu vyprávěla o tom, jak dlouho už ho mám ráda, jak je mi strašně líto toho, jak jsem ho ustavičně odmítala, a že dneska poslední člověk, na kterého jsem dnes v noci myslela byl právě James.
Když už se svítalo, rozhodli jsme se, že bude nejlepší jít se podívat za Remem na ošetřovnu. Já jsem nechtěla, aby si něco vyčítal a James se chtěl ujistit, že je v pořádku. Celou cestou jsem přemítala, proč právě Remus? Takový hodný, chytrý kluk, bezva kamarád. Muselo se to stát právě jemu? Proč je život takový? Špatnostmi obdarovává ty hodné a zlým dopřává tolika štěstí. Zamyslela jsem se, aproto jsem si až po chvíli uvědomila, že na nás ostatní vyloženě zírají! Po delší době uvažování jsem dokonce přišla na to, proč. Drželi jsme se za ruce! Šibalsky jsme se po sobě podívali, když už divadlo, tak divadlo. Zastavili jsme se uprostřed chodby a tu šťastnou chvíli jsme proměnili v nádherný polibek. Bylo to opravdu vtipné, kolik lidí na nás vyjeveně civělo. No, my jsme v klidem a radostí ve tváři pokračovali dál na ošetřovnu. Stále s propojenáma rukama jsme vstoupili na ošetřovnu. V pravém rohu místnosti ležel na posteli Remus a u něj seděl jako jeho věrný pes Sirius. Když nás zahlédli, Siriusovi oči se šťastně rozzářili, jen Remus se tvářil značně provinile. Díky Siriusovu pohledu jsem se neubránila lehkému zčervenání.
Pomalu jsme se přibližovali k nim, když už jsem to nevydržela a rozeběhla se k Remusovi. Remusi, je mi to tak líto. A plnou silou jsem ho objala. Remus se mi do nekonečna omlouval a já ho neustále ujišťovala, že za to nemůže a je mi to tak líto. Po chvíli jsme propadli duchaplnému a radostnému rozhovoru, z kterého nás musela vyrušit až Madam Pomfreyová, která nás upozornila na to, že už skončily návštěvní hodiny. Když jsem opouštěli ošetřovnu, Remus už měl šťastný výraz na tváři. Kráčeli jsme ztichlou chodbou, já mezi Jamesem a Siriusem a vesele jsme rozmlouvali o tom, jak jsme se dali s Jamesem dohromady. Po hodné chvíli jsem zjistila, že Sirius není ani zdaleka tak špatný, jak jsem si myslela. A tak se stalo, že Lily Evansová se zamilovala do Jamese Pottera a oblíbila si jeho přátelé - Siriuse Blacka a Remuse Lupina. Začala doba Pobertů s jednou dívkou uprostřed, s dívkou, která našemu střapatému paku darovala své srdce a zůstala s ním žít šťastně až do jejich společné smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 25. října 2012 v 15:56 | Reagovat

Hezké! Jenom při psaní přímé řeči dávej uvozovky a dávej ji na nový řádek... Taková rada, aby se to lépe četlo... Takhle člověk chvílema neví, jestli někdo mluví a kdo mluví... Ale je to pěkné! Jsem ráda, že jsem Ti byla inspirací k založení blogu! Doufám, že Ti vydrží dlouho!!!

2 Shirley Shirley | Web | 25. října 2012 v 16:31 | Reagovat

:-) Děkuju za radu :-) ... člověk by neřekl, jak je to těžký... něco takhle napsat :-D ... máš myšlenku, která Ti vydrží do půlky a co pak? :-D ...

3 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 29. října 2012 v 15:48 | Reagovat

[2]: Jo, jo... Vůbec se to nezdá, ale sesmolit něco přijatelnýho dokáže bejt pořádná makačka! Ale ten výsledek a pozitivní komentáře za to rozhodně stojí! :)))

4 LilyE LilyE | Web | 14. listopadu 2012 v 22:27 | Reagovat

Moc moc moc pěkný. fakt se Ti povedla :D

5 Domeenika Domeenika | 5. ledna 2013 v 17:48 | Reagovat

Nadherna poviedka, ako sa zachranila, a ze sa premenila prave na lan, ked james je jelenom :D
Super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama